Tak trochu jiné holky

Muselo být asi těžké, sednout si v tehdejší sukni na židli, ale patrně to nějak šlo. Opravdu obdivuji dámy, které to v té době vydržely. Já bych patřila mezi menšinu, která se převlékala za muže, abych nemusela chodit v tak obrovských monstrech. Asi se na mě díváte všichni jako na blázna, ale hned vám řeknu pár dobrých důvodů, proč by bylo dobré, se v té době převlékat za muže.                                                            

První je ten, že dámy často, kvůli korzetům, omdlévaly. A proč? Ženy se nemohly nadechnout, a byl to pro ně určitě hrozně stísněný pocit. Asi si všichni řeknete, že mít na sobě korzet, není nic složitého. Já jsem si před tím, než jsem se o tom něco víc dozvěděla, myslela totéž. Ale teď vám říkám pravý opak.

Druhý důvod je ten, že když ženy nosily korzet již od dětství, měly trvalé deformace vnitřních orgánů.

Proti krinolínám téměř žádnou kritiku nenacházím. Vlastně... mám jednu. Krinolína je těžká a značně nepohodlná. I když se v té době používají pro sukně lehčí materiály, pro bohaté hlavně hedvábí, ani o trochu to krinolínu nezlechčí.

Myslím, že po těchto informacích, bych už určitě nebyla jediná, která by se převlékala za muže. Co vy na to?

A teď ke každé té "hrůze" několik podrobností.

Korzet je velmi důležitý pro módu tohoto období, bez něj by se tehdejší  šaty neobešly. Korzet sloužil hlavně k tomu, aby maskoval tlusté břicho. Korzet byl vyztužený kovovými obručemi (jako krinolína) a nebo velrybími kosticemi. Víte, že na jeden takový korzet, se spotřeboval celý kilogram rybích kostic? Poptávka po kosticích byla v Evropě tak vysoká, že Holanďané založili společnost pro lov velryb. A když už jsme u toho lovu velryb, možná, že ten celý problém v hubění verlyb, vznikl zrovna z toho. Nejdříve se používaly z velryb jen kostice, ale potom začali jíst lidé i velrybí maso. Zvláštní, ale vraťme se zpátky k věci. Asi nevíte, že korzet má svého "mírumilovnějšího" bratra korzeleta. Korzelet je menší, pohodlněší a jen málo vyztužený korzet. Občas není dokonce vůbec  vyztužený. Prostě může úplně z fleku konkurovat korzetu.

A cose týče krinolíny, je vyztužená kovovými, nebo dřevěnými obručemi, kosticemi, bambusovými kruhy, nebo gumovými hadicemi, nafouklými vzduchem. Jak už jsem výše uvedla, není  moc lehká na nošení.

Rozhovor

Z rozhovoru se specialistou v tomto oboru jsem se dozvěděla toto:

Moc mně třeba překvapilo, že turnýra je to samé, jako honzík. Všude totiž psali jenom turnýra nebo jenom honzík. Z toho vyplývá, že je důležité, si všechny informace ověřit.

 Když jsem psala tuto práci, neměla jsem, až do teď, pořádný název. Měla jsem spoustu pracovních názvů, ale teď se mi v tom udělalo jasno. Ta doba o které píši není druhé rokoko, ani rokoko, nic takového. Je to historismus. To proto, že se v něm užívají prvky jiných stylů, které této době předcházely.

Druhé rokoko, končí 1870 a od té doby se teprve začínají nosit turnýry - honzíci a tím pádem začína historismus, neboli historizující styl.

Ve Vídni toto období nazývají Makartovský styl, podle malíře Hanse Makarta, který maloval výjevy této doby.

Doufám, že jste si z tohoto tří-dílného seriálu odnesli něco zajímavého.

Okomentujte mi tuto práci, prosím. Nevím jestli je dobrá, nebo špatná... Zkrátka nevím, co si o tom myslí ostatní lidé, kteří mě vůbec neznají. Děkuji,BiBi