Další díl na téma: Něco o módě v historismu...
Vítejte zpět, vezměte si něco na zub, pohodlně se usaďte, protože začínáme s další kapitolou o módě v historismu.
Základní ženský oděv je složený ze sukně a korzetu, kterým je, řekla bych, "drasticky" utáhlé břicho. Velká pozornost je kladena také na drobné doplňky, jako je třeba vějíř, taštička zvaná pompadůrka, která je na drobné kosmetické potřeby a k tomu rukavice a rukávník. V letních parných dnech se nosil nezbytný slunečník, který chránil pleť před opalováním.
V té době je to, v porovnání proti naší době, plné opaků. A to tento příklad s opalováním není jediný, ale kdybych vám ten druhý řekla teď, prozradila bych vám něco, co se dozvíte ve zbytku kapitoly.
Tato doba zjemnila detaily šatů a učinila je lákavější, ale zároveň i civilnější. Tím myslím, že šaty už nebyly tak složité a nepohodlné, ale stejně nebylo příjemné to všechno na sobě nosit.
Šaty se začaly měnit podle příležitostí, ke kterým se nosily. Objevily se přehnaně napudrované paruky a když už jsme u toho přehánění, prozradím vám, že kvůli zanedbávané hygieně, lidé začali používat silné parfémy a přehnaně se líčili. Takže není divu, že se občas říká, že muži často nepoznali své ženy, když si s nimi vyšli někam na procházku. Možná z tohoto období pochází přísloví: navrch huj, vespod fuj.
V tomto období dostává novou podobu i dětské oblečení, které bylo doposud jakousi zmenšenou kopií oblečení dospělých. Děvčata začala nosit šaty a chlapci dlouhé kalhoty s halenou.
Účesy
To byl takový menší úvod a teď se pustíme do toho hlavního a to jsou účesy, kterých je docela hojný počet.
Výše jsem se zmínila o napudrovaných parukách, ale neřekla jsem o nich, že zakrývaly věk. Snad každý ví, že staří lidé (až na některé vyjímky) nemají moc vlasů, a proto používali a až dodnes používají, různé paruky a příčesky.
U mladých, ale i u starších, narůstaly v této době účesy obrovských rozměrů. Ne jen kvůli příčeskům, ale do vlasů se včesávají různé modely věcí, jako třeba lodě, větrné mlýny a dokonce i různá díla architektury. Často se také do vlasů začesávají sklenice naplněné vodou, aby se do nich mohly zasadit květiny a vydržely třeba celý den čerstvé. Takže není divu, že česání na bál, mohlo trvat i několik hodin. K účesu s živými květinami jsem našla popis, jak to popisují dámy z toho období. Zní takto: "Musela jsem se dát učesat a vůbec dát do parády, abych mohla jít do Versailles. Dvorní toalety trvaly věčnost a cesta z Paříže do Versailles je velmi namáhavá, zvlášť proto, že se musí dávat pozor, aby se nezničily spodničky a záhyby. Chtěla jsem poprvé vyskoušet účes, velmi nepohodlný, ale tehdy velmi módní: několik plochých lahviček, zaoblených a přizpůsobených tvaru hlavy, v nichž bylo trochu vody a do nichž se zastrčily živé květiny se stonky. Vždycky se to nepodařilo, ale když se to podařilo, bylo to velmi pěkné. Jaro na hlavě, uprostřed sněžně bílého pudru, působilo okouzlujícím dojmem."
Tak to byl účes, jehož jméno je mi neznámé, ale další účes se jmenuje chignon.
Chignon je účes s uzlem, který přidržuje hřeben, podle vládnoucí módy různě vysoko na šíji, nebo na hlavě.
Další je účes á la Agnés Sorel.
Tento účes je večerní a je nazvaný podle slavné milenky francouzkého krále Karla VII. Vlasy byly ve předu rozdělené pěšinkou a svázané stužkou, vzadu svázané do uzlu.
Pak tu máme účes kterého jméno zní á la belle poule, ve kterém se vyskytují už řečené vyčesané plachetnice. Tento účes dostal jméno podle francouzké fregaty La belle poule.
Další účes je také svázaný do uzlu a jmenuje se á la chinoise.
Vlasy byly po obou stranách stočeny do ruličky a vzadu svázané do uzlu, do kterého byla zapíchnuta ozdobná jehlice.
Účes á la Fontagnes je účes ze stuh a krajek, mezi nimiž byly protaženy praménky vlasů.
A teď ozdoby do vlasů a jiné, v té době skoro nezbytné, šperky.
Šperky
Ozdoba do vlasů je nezbytná a nosí se až dodnes. Jen není tak zdobená. První ozdoba do vlasů, přesněji čelenka, se jmenuje Ferroniére podle milenky francouzkého
krále Františka I., Belle Ferroniére, která má tuto ozdobu na obraze Leonarda da Vici.
Další ozdobou je hřeben. Není úplně takový, jako ho známe dnes, protože byl z kovu, ale je proti tomu našemu víceúčelový. Tím myslím to, že nesloužil jen k rozčesávání vlasů, ale zapichoval se také do různých účesů a drdolů jako ozdoba.
Zaujalo mě také to, že již v té době měli spony. Sice asi ne tak pohodlné, jako je máme teď my, ale byly. Používaly se jak na udržení účesu, tak i na ozdobu. Byly často vykládány drahokamy, nebo něčím podobným.
Brož asi všichni známe. V této době se dávala nejčastěji k výstřihu.
Další, docela zajímavý šperk, se jmenuje klipsa. Je to taková náušnice, ale vlastně to ani náušnice není. Je to náušnici jen podobné. Je to opravdu "klipsa", která se zacvakne na ušní lalůček a můžete mít ozdobu uší bez toho, aniž by jste si museli nechat propíchnout obě uši. Mně osobně se to líbí.
A pak tu mám poslední tři ozdoby, které známe všichni moc dobře. Je to náhrdelník, náramek a náušnice.
Tak to bylo všechno o ozdobách a teď si budeme povídat o pokrývkách hlavy.
Klobouky
Chapeau-bonnet je dámský klobouk, který je většinou hodně zdobený. Nosil se přes něj závoj zavázaný pod bradou.
Další klobouk se nazývá kalabreser a původně ho nosili kalabrijští republikáni. Proto kalabreser. Potom se stal součástí ženské módy, jako převážně letní slaměný klobouk.
Tak to bychom měli klobouky a můžeme se pustit do šatů a sukní.
Šaty a sukně
Předem vám ale povím něco o takzvaném živůtku. Oděv ženy měl živůtek, to byla horní část oděvu s hlubokým, ale i mělkým výstřihem a s úzkými rukávy, které byly zdobeny kaskádou krajek a prýmků. Živůtek měly všechny šaty a proto jsem jej nemohla vynechat.
Tak to bychom měli a můžeme začít.
První sukně o které vám povím, se jmenuje Coul de Paris. Široká sukně, odstávající vzadu od boků. Shora byla velmi zdobená volány, stužkami a podobnými ozdobami.
A teď příjde ten předem slíbený příklad opaku, kterými se tato doba liší od té dnešní. Přicházíme k té možná nejdůležitější informaci, která mě k psaní této práce přivedla, a to k sukni s "honzíkem".
Asi si pod tímto názvem všichni představujete vtipný obrázek kluka Honzíka, jak vysí, nebo sedí, to už je na vaší fantazii, na sukni, nebo pod. Ale teď vás možná zklamu, protože se nejedná o kluka Honzíka, ale o vycpanou část sukně v zadu tak, aby zvětšovala dámské pozadí. Sama přemýšlím o tom, proč toho "honzíka" v té době nosily a proč se ta vycpávka jmenuje zrovna honzík.
Ale vraťme se od filozofování, zpátky k věci.
Ten, takzvaný honzík, byl zdobený různými krajkami a podobnými zkrášlujícími výmysly.
Předposlední sukně, o které vám povím, se jmenuje polonaisa. Rozšířená dlouhá sukně, která odhalovala spodní, ještě delší sukni.
Poslední sukně v této kapitole je plisová sukně. Je velmi namáhavá na výrobu, protože je skoro celá složená ze záhybů látky.
Nejdříve se vyráběla ručně, ale později se použily k výrobě stroje. Já osobně si ty stroje neumím představit a ještě přijít na to, jak záhyby na sukni udělali. Vy ano?
A teď něco k šatům obecně.
Zajímavé je, že se v této době rodí cestovní úbor, plášť do deště a proti prachu, které zůstávají jako trvalé dědictví do budoucnosti.
